Rozloha: 803 940 km²

Počet obyvatel: 158 241 000 (2006)

Měna: pákistánská rupie (PKR)

Náboženství: sunité 77%, šíité 20%, hinduisté a křesťané 3%

Pro ČR platí vízová povinnost.

Adresa velvyslanectví v Praze: U Páté Baterie 7, Praha 6. Tel.: 233 312 868

Turistické i tranzitní vízum - musíte mít vyplněný formulář, dvě fotky, kopii pasu a předložit plánovanou trasu cesty. Pak se jde na pohovor.

Jednovstupové tranzitní vízum na 14 dnů stálo v roce 2008 16 USD.

Na podzim 2008 se tranzitní víza vydávala jen v případě, že člověk předložil letenku někam do východní části země, tzn. Islámábádu nebo Karáčí, protože pozemní cesta přes Balúčistán byla pro cizince uzavřená. Jak jsme se dozvěděli od jednoho Francouze v Íránu, bylo to stejný i pro ně. Díky tomu taky vyřizování víz trvalo několik týdnů a dlouho nebylo jistý, jestli je vůbec dostaneme. Vzhledem k tamní situaci je třeba začít to řešit včas.

Přechod hranic proběhl v obou případech v pohodě a poměrně rychle, bez prohlídky.

Při vstupu i výstupu se vyplňuje deklarace (důvod návštěvy, trasa, doba), která se hned odevzdá.

Kurz v listopadu 2008 byl okolo 1 USD / 79,75 PKR ; 1 Kč / 3,77 PKR

Všechny ceny jsou uváděné v PKR.

Vzhledem k tomu, že je Pákistán muslimská, konzervativní země, je dobrý dodržovat místní pravidla, tzn. dlouhý kalhoty.

Vzhledem k brutální prašnosti, která je v celý zemi, je dobrý mít pořádnej šátek na zamotání celý hlavy.

Z ČR je po zemi nejrychlejší klasická cesta přes Bulharsko, Turecko a Írán.

Ze Zahedánu (IR) od terminalu odjíždí sdílený taxi až na hraniční přechod Mirjaveh - Taftan. Cena (při plným autě, tzn. 5 + řidič) 50 000 IRR/os/1 hod

Vlaky jsou levnější a rychlejší variantou přesunu po zemi. Vagóny druhý třídy, kterou jsme použili, mají místa k sezení (podélně u oken vždycky dvě proti sobě) a 6 lehátek na místě našeho kupé. Pokud cestujete přes noc a už jsou vyprodaný místa ke spaní, pouvažujte, jestli není lepší jet busem. My jeli asi 19 hod. na sedačkách a je to dost náročný. Ve vagóně se dá kouřit a prochází jím prodavači čaje, jídla, banánů atd.

Autobusy jsou pomalejší a dražší, ale jezdí častěji a během zastávek si můžete nakoupit nebo dát jídlo dle vlastní chuti, což ve vlaku nejde. Lístky do různejch měst prodávají cestovní agentury, který mají kanceláře na terminalech (autobusákách), nebo jenom stůl a židli na ulici před připraveným busem.

Městský busy jsme moc nepouživali. Hlavně proto, že se nám většinou nepodařilo zjistit, kam vůbec jedou. Klasický zastávky neexistujou - průvodčí visí z busu a dost nesrozumitelně a rychle křičí konečnou stanici a řidiči staví každýmu, kdo mávne.

Motorikši jsou dobrý dopravní prostředky ve velkých městech, když se nedaří sehnat příslušnej městskej bus, když pospícháte nebo tam kam potřebujete, nejezdí busy. Na delší vzdálenosti (už cca od 10 km) je to ale dost náročný kvůli prachu, větru a tak. Cenu je třeba domluvit předem a smlouvat.

Příklady cen (listopad 2008)

B - autobus, V - vlak

Jídlo v Pákistánu je už dost odlišný, i když chuťově dobrý. V Lahore už je ale stejná kuchyně jako v Indii se všema kladama i záporama. Asi nejobvyklejší jídlo je dhal (čočka nebo jiná luštěnina v omáčce), chuťově i konzistencí dost podobnej naší čočce. Další běžný jídlo je sabzí (různý druhy zeleniny v omáčce). Všechno pálí, ale snesitelně - s Indií se to nedá srovnat. Příloha k jídlům jsou čapatí (suchý placky) nebo rýže, někde je i salát. V Balúčistánu je čaj ještě normální, ale od Karáčí už výhradně s mlíkem.

Všechno jídlo v obchodech, pití i cigarety mají na obalu uvedenou MRP - maximum retail price.

Příklady cen (listopad 2008)

I v listopadu je k dostání všude kromě Quetty spousta ovoce. Ceny mírný.

Levný hotely jsou ve velkých městech (Karáčí, Lahore) poblíž vlakových nádraží. Problém je, že některý z nich zřejmě neberou cizince, příp. díky svojí poloze bývají často plný.

Vzhledem k hluku na ulici (a možná i trochu kvůli bezpečnosti) je dobrý vybrat si pokoj, co nemá okna do ulice. Jsou nepatrně dražší a rozhodně se to vyplatí.

Při výběru pokoje je třeba počítat s tím, že může na několik hodin nebo i na celou noc vypadnout elektrika. Některý pokoje nemají vůbec okna nebo maximálně malý do tmavýho světlíku nebo na chodbu a to znamená, že v případě výpadku máte v pokoji absolutní tmu i během dne.

Alkohol by se měl dát koupit ve speciálních obchodech, ale my jsme žádnej neviděli a ani jsme ho nesháněli. V Karáčí ve čtvrti Saddar, kde žije většina křesťanů, jsou na bazaru stánky s tvrdým chlastem, kde si můžete dát panáka.

Cigarety J. Player 55 PKR

Hulení je očividně dostatek a místní jsou pohostinný, takže cenu neznáme.

Bezpečnost

Vzhledem k tomu, jak to v současnosti v Pákistánu vypadá, je nezbytný průběžně zjišťovat aktuální situaci. Nám se nestalo nic, ale všude kde jsme byli, se něco dělo: Během našeho pobytu v Quettě zastřelili vojáci na demonstracích, který tam probíhaly, jednoho člověka a o den později další čtyři lidi někde poblíž města. (Před pobytem v Quettě nás varovali i Pákistánci pocházející z Pandžábu.) Ani v Karáčí nás různý atentáty apod. nepřestaly provázet - v noci někde bouchla bomba, dle místních ale malá, která ani nikoho nezabila. (Karáčí ale asi nemá dobrou pověst nezávisle na současný situaci). Stejnej den hodil někdo bombu do cukrárny v Lahore a zemřela tam celá rodina. Ve stejný době byly v novinách zprávy o zastřeleným premiérově bratrovi, o přestřelkách kolem Péšávaru a další zajímavý události. Na druhý straně se mi nikdy a nikde nezdálo, že by se někdo choval nepřátelsky kvůli tomu, že jsme bílí. Spíš úplně naopak - všichni zdravili, chtěli si povídat, fotit, pořád nás někdo zval na čaj a tak.

Aktuální informace o situaci v Balúčistánu a NWFP najdete na stránkách místních novin The Frontier Post.

Ve městě jsme se pohybovali jenom ve čtvrti Saddar a poblíž. Hotely různý kategorie jsou jednak kolem Sohrak Katrak Road a jednak kolem nádraží Cantt.

My bydleli v nejlevnějším hotelu Al Bilal, Sohrak Katrak Road, Saddar. Cena 600 PKR/2 os/noc.

- čistej hotel, pokoj bez oken; evropskej záchod a sprcha na pokoji.

Výměna peněz: vyměnit peníze je možný v hotelu Paradise, kousek od hotelu Al Bilal.

-vlaky do Lahore odjíždí z nádraží Cantt (kousek od hotelu Al Bilal). Od stejnýho nádraží odjíždí taky dálkový busy.

Město je obrovský, špinavý a neuvěřitelně přeplněný všema možnýma dopravníma prostředkama včetně velbloudích potahů. Nejhustší doprava jakou jsme kdy viděli. Motorky jezdí všude, včetně chodníků.

Kousek od nádraží Cantt je obrovská TOOBA MASJID - asi největší mešita v Karáčí. Dovnitř se vejde 5000 a do celýho komplexu 43 000 lidí. Vstup se neplatí; nechtěli si od nás vzít ani příspěvek za hlídání batohů.

Celkově město působí hodně hustě, "díky" šílenej dopravě má dost specifickou atmosféru a pobyt tam byl zajímavej i přesto, že tam toho moc k vidění není (alespoň teda ne v místech, kde jsme se pohybovali).

Levný hotely jsou v ulicích naproti vlakovýmu nádraží, ale v dost z nich nás odmítli ubytovat - nejspíš nesmí brát cizince. V některých průvodcích se píše, že v těchhle hotelích u nádraží už okradli spoustu lidí. Nám se ale nic nestalo, naopak pán v recepci nám radil, že si máme dávat bacha, nikde na pokoji nic nenechávat a mít všechno pořád při sobě. Ani když jsme nechali batohy v hotelový úschovně, nikdo je nevybral a neztratily se ani peníze, který jsem tam měl.

My bydleli v hotelu Parkway, kousek od nádraží. Cena 700 PKR/2 os/noc.

-čistej pokoj se sprchou a evropským záchodem. Bohužel jsem šetřil a zvolil jsem levnější pokoj s oknem do ulice, kvůli čemuž jsme se pak pořádně nevyspali. O 100 PKR dražší pokoje jsou situovaný do dvora, kde neni slyšet skoro nic.

Druhej hotel, kde nás byli ochotný ubytovat, byl hotel Dream, v průjezdu naproti hotelu Parkway. Cena 600 PKR/ 2 os/ noc.

-městskej busák je kousek od vlakovýho nádraží (proti hlavnímu vchodu doprava).

Rozlehlý starý město, který začíná kousek od nádraží. Někde u něho by měla bejt vysoká moderní věž a pevnost. My ani jedno z toho nenašli. Na fotce ale obojí vypadalo dobře.

Hodně levnejch hotelů je na Artschool Road (kousek od bazaru, cca 30 min. pěšky od autobusáků) a kolem ní. My bydleli: hotel Al-Emirates, Artschool Road. Cena 800-1100 PKR/2 os/noc

-poměrně čistej hotýlek, evropskej záchod a sprcha na pokoji. Oba pokoje, kde jsme spali, byly bez okna. V recepci nás ráno docela nasrali, protože si naúčtovali nějaký prachy navíc.

- autobusová nádraží jsou na Sariab Road (odjezdy do Karáčí, Lahore a dalších měst)

Zajímavý město v poušti mezi docela velkejma horama; první město na pozemní cestě z ČR na východ, který už nemá s naší kulturou vůbec nic společnýho. Působí hodně divoce a asi takový i bude. Místní, mezi kterejma je hodně uprchlíků z Afghánistánu, jsou ale extrémně přátelský a neustále se chtí vybavovat, fotit, zvou na čaj, na kouření a tak. Ve městě je pěknej a docela velkej bazar.

Dost hustá je už sama cesta sem. Jede se pouští po poměrně úzký cestě, po který jezdí hlavně kamióny a busy, takže se může stát, že auto zapadne. Za celou cestu se projíždí jen pár vojenskejma checkpointama a několika vesnicema. Kolem cesty jsou docela vysoký hory, někdy se zase jede úsekem, kde jsou vidět jenom duny.

Z Lahore z městskýho autobusáku busem č. 4 na konečnou, odtud pak rikšou až na hranice (my platili 100 PKR /2 os).

Vzhledem ke každodenní prapodivnej "slavnosti" spouštění vlajek, jsou hranice na pákistánský straně otevřený jen do 15:30 hod.

PDF mapa Pákistánu

Plán města Islamabád

Karáčí centrum, Karáčí