Rozloha: 147 181 km²

Počet obyvatel: 27 676 547(2005)

Měna: nepálská rupie (NPR)

Náboženství: Hinduismus, Budhismus, Islám

Pro ČR platí vízová povinnost. Vízum si ale můžete vyřídit přímo na hranicích nebo na letišti.

Turistické vízum  - vyplníte 1 formulář + 1 foto.

Víza do Nepálu stojí: 25 USD/1700 INR/os/15 dnů ; 40 USD/os/30 dnů ; 100 USD/os/ 90 dnů

Vzhledem k tomu, že se na hranicích vyřizuje vízum, nic jinýho se nevyplňuje. Přechod samotný proběhl úplně v pohodě, při odjezdu (Sonauli) nás nekontroloval vůbec nikdo.

Dejte si pozor na úředníky přes víza, my jsme platili o 5 USD víc, než mělo vízum stát (Kakarvitta). Je třeba se před přechodem hranic podívat, kolik stojí. Já to dokonce věděl, ale myslel jsem, že mezitím zdražili. Nezdražili.

Kurz v lednu 2009 byl okolo 1 USD / 79,67 NPR a 1 Kč / 3,99 NPR

Vyměnit peníze jde dobře jenom ve vyloženě turistickejch oblastech. V nějakým menším městě je s tím docela problém, v bankách z nějakýho neznámýho důvodu měnit nejde, takže zbývá ptát se v "lepších" obchodech (zlatnictví, prodejny mobilů), kde s vámi někdy smění. Co se týče šizení apod., byl Nepál zatim asi nejhorší zkušenost. V busech jsme platili pokaždý několikanásobně víc než místní, proto je snad lepší kupovat lístek v agentuře, kde aspoň můžete odejít, což z rozjetýho busu nejde. To samý při nákupech v krámech - v Nepálu není na zboží uvedená maximální cena, takže si prodavači - pokud můžou - přihazujou, kolik mají chuť. V některejch jídelnách nám spočítali lístek, přinesli účet a když jsme to chtěli zaplatit, zase ho odnesli s tím, že to špatně spočítali. Když to spočítali dobře, bylo to minimálně 2x tolik.

Všechny ceny jsou uváděné v NPR.

Po zemi

INDIE: Západní Bengálsko - ze Siliguri jezdí busy nebo sdílený taxi (jeepy - 50 INR/os/1 hod.) na přechod Raniganj/Kakarvitta.

Uttarpradéš - z Gorakhpuru jezdí bus (cca 60 INR/os/3 hod.) na hranice v Sonauli.

Hromadnou dopravu zajišťujou v Nepálu většinou autobusy, doplňovaný sdílenýma taxi, což jsou starý jeepy. Obojí jezdí vždycky totálně narvaný, většinou se střechou plnou dalších pasažérů. Sdilený taxi je znatelně rychlejší.

Je dobrý sednout si někam jinam než na houpačku - brutálně to tam skáče, sedačky jsou dost často rozsekaný a zdálo se mi, že tam bejvá nablito častějš než na jinejch místech u okna. V busech se totiž dost zvrací - prakticky bez výjimky blijou ženský a děti, ale i ty odrostlejší. Je proto dobrý sednout si někam, kde nejsou ani báby ani děti.

Pokud si kupujete lístek v agentuře, obejděte jich víc, ceny se hodně liší, a smlouvejte. Taky je třeba dát si pozor, když se ptáte, kam bus jede. Nám se stalo, že nám průvodčí řekl, že bus jede na místo, kam jsme potřebovali, ale už neřekl, že touhle cestou to bude trvat 8 hodin s nočním přestupem, namísto maximálně 3 hodinový cesty, kterou se normálně jezdí.

Příklady cen (leden 2009)

B - autobus, T - sdílený taxi

Nepálská kuchyně je stejná, nebo aspoň hodně podobná kuchyni indický. Mimoto tady mají některý místní speciality, jako třeba momo (taštičky z těsta plněný masem nebo zeleninou). V turistickejch oblastech (Kathmandu, Pokhara) jsou restaurace s evropskou, ale i jinýma kuchyněma, ale ceny jsou na místní poměry docela vysoký ( i když - obrovskej steak 65 korun...).

Příklady cen (leden 2009)

V Nepálu se někdy hotelu s ubytováním říká lodge (jako hotel se naopak označujou jídelny); někdy je to ale normálně. Levnej hotel nebo lodge je v každým, i malým městě. Pokud je to aspoň trochu větší město, je jich tam víc. V turistickejkch oblastech (Kathmandu, Pokhara) je hotelů spousta a je třeba jich projít víc a smlouvat.

Výpadky proudu jsou hodně častý, většinou vypadne elektrika na několik hodin v celý čtvrti. Některý hotely mají agregáty, ale to asi jenom ty drahý. V hotelích, kde jsme spali my, tzn. v těch nejlevnějších, měli agregát jenom pro světla na chodbě. Při výpadku elektriky si nechte přinést na pokoj svíčky; někdy už jsou ale připravený v pokoji.

Během zimních měsíců je někdy v horách docela chladno, ale v hotelech byly vždycky postačující deky, příp. je na požádání dotáhla obsluha.

Alkohol se prodává v barech a některých jídelnách, resp. spíš hospodách; je jich všude celkem dost a to i v tak malým městě jako je Ilam. Pivo je dobrý - licenční Tuborg (650 ml - 150-270 NPR), Karlsberg a jiný, ale špatný asi nejsou ani místní piva, my si dali pivo Gorkha (650 ml 135 NPR). Jak je ale vidět z cen, je chlast v Nepálu docela drahá zábava.

Cigarety jsou extrémně levný - asi 30 NPR (Kukkhuri)

V Kathmandu a v Pokhaře je hulení dost; na ulici nabízí každej druhej. V menších městech se musíte ptát, nejlepší volbou jsou asi recepční nebo hoteloví poskoci, případně majitel. Kvalita jak ganji, tak čarasu vysoká, ceny, zejména u ganji, víc než příznivý.

Levný hotely jsou ve čtvrti Thamel, kousek od náměstí Durbar. Je jich tam fakt hodně, takže je třeba dobře vybírat a nepodlehnout "lákavý" nabídce nadháněčů.

My bydleli: hotel Elbrus, Thamel. Cena 400 NPR/3 os/noc.

- čistej hotel na okraji Thamelu směrem k nám. Durbar. Teplá voda (když šla elektrika); evropskej záchod a sprcha na pokoji.

Kathmandu bylo jedno z nejturističtějších míst, co jsme kdy navštívili. Obzvlášť čtvrť Thamel je hodně hustá a bílejch je tam víc než místních. V podstatě je to ale takhle v celým městě. Starý město je docela rozlehlý a hodně pěkný, směrem k centru se v ulicích objevujou různý pagody. Za vstup na náměstí v úplným centru, kde je pagod atd. nejvíc, se platí - 200 NPR/os.

Kolem Kathmandu jsou další (asi) pěkný města; ve většině se ale platí vstup a i jinak se nám ty výlety zdály dost drahý, takže jsme nikam jinam nejeli.

Cesta z východu země do Kathmandu vede přes, nebo možná kolem národního parku Chitwan, kolem řeky mezi dost pěknýma horama.

Lodge (název byl jen nepálsky) na busáku - na druhý straně proti vchodu. Cena 300 NPR/3 os/noc.

- čistej, ale dost nuzně zařízenej pokoj. Sprcha (studená) a záchod na pokoji, jíst je možný přímo v hotelu, ale ceny jsou trochu vyšší než jinde.

Ve městě jsou ještě další lodge, hned na busáku je taky jedna a několik dalších kolem hlavní ulice.

Nejhezčí městečko z celý naší krátký cesty po Nepálu. Leží skoro na vrcholu jedný z hor, kolem jsou čajový plantáže a lidi naprosto v pohodě. Hned za vesnicí začínají rozlehlý čajový "pole".

Město je nadupaný hotelama a lodgema, různý kvality i ceny. Údajně (dle LP, kam jsme se dívali) jsou levnější hotely na konci vesnice, kolem jezera dozadu.

My bydleli v soukromí: Namaste Lodge, Bangladi , Kharare, Baidam - 6. Cena 250 NRP/3 os/noc.

-čistej pokoj, sprcha a evropskej záchod na chodbě. Příjemnej pan domácí.

Město je stejně jako Kathmandu brutálně turistický; těžko říct, kde je to v tomhle ohledu horší. Na druhý straně je z Pokhary vidět několik vrcholů Himálaje - oblast Annapuren a mnohem majestátnější Macchapucchre a další hory. Dá se vylézt na jeden kopec za městem, odkud je výhled fakt dobrej a rozhodně to stojí za to. Dá se tam dojet i sdíleným taxi, ale výstup neni zas až tak hroznej. Jezero je pěkný, i když ne úplně největší. Kousek od města je ostrov s chrámem.

Guest House zhruba 100 m od zastávky dálkovejch busů a prodejen jídla (určitě se doptáte). Cena 400 NPR/3 os/noc.

- dost velkej brutál - elektrika vůbec, jenom svíčky. Sprcha a tureckej záchod na chodbě. Pohodovej majitel. Jediný ubytování v městečku.

Busy do Kathmandu jezdí jen ráno kolem 8:00 a pak až večer.

V městečku, nebo spíš vesnici, toho asi moc k vidění není. My jsme tam jen přespali na cestě do Kathmandu.

Lodge (název jen nepálsky) cca 200 m od zastávky dálkovejch busů

- brutál; tureckej záchod a sprcha na chodbě. Kuchyně ale fungovala někdy až do 23 hod.

Město leží asi 1,5 hod. od indický hranice, ničeho zajímavýho jsme si nevšimli. Kousek od hranic je město Lumbini, kde se měl údajně narodit Buddha.

PDF mapa Nepálu

Plán města Kathmandu , Pokhara