Rozloha: 3 278 590 km²

Počet obyvatel: 1 131 043 000 (2007)

Měna: indická rupie (INR)

Náboženství: hinduismus, islám, buddhismus, sikhové, džinismus

Pro občany ČR platí vízová povinnost. Adresa velvyslanectví v Praze: Milady Horákové 60/93, Praha 7. Tel. 257 533 490

Turistické vízum  - potřebujete vyplněný formulář (2x) a fotku.

Víza pro občany ČR vydává jen ambasáda v Praze. Vízum platí ode dne vydání, nikoli ode dne vstupu do země.

Turistický půlroční vícevstupový vízum stálo v září 2008 1600 Kč.

Zde si můžete stáhnou vízový formulář: formulář.pdf formulář.doc

Na hranicích se při vstupu i výjezdu vyplňuje deklarace (důvod návštěvy, trasa, doba), která se hned odevzdává. Kontroly buď nebyly, nebo jenom symbolický.

Hranice v Attari (IN/PK) jsou otevřený jen do 16:00, pak začíná cca tříhodinová akce "stahování vlajek" Na přechodu Attari (IN/PK) chtěli celníci, resp. úředníci 300 INR jako úplatek za to, že nás odbavili údajně už po zavírací době. Odletová taxa už se neplatí.

Pohyb po Indii je neomezenej, až na několik oblastí, kam je třeba zvlášní permit. (Uvádíme ty, kde jsme byli, nebo kam jsme se chystali jet a zjišťovali situaci. Info z úřadu ministerstva pro turistiku v Kolkatě (přelom let 2008/2009).

SIKKIM - permit se vydává zdarma přímo na hranicích. Je třeba kopie pasu a víza (1x).

Severovýchodní státy - všechny severovýchodní státy (východně od Západního Bengálska) jsou až na Arunačálpradéš pro cizince otevřený. Pokud je třeba nějakej permit, tak se snad vydává na hranicích, ale úředník z ministerstva turistiky o ničem takovým nepovídal, i když jsme se ho několikrát ptali.

ARUNAČÁLPRADÉŠ - ke vstupu je třeba permit (potřebujou ho i Indové), o kterej se žádá na úřadech FRRO v Dillí, Bombaji a Kolkatě a u Chief Immigration Officer(a) v Madrasu. Žádost by se měla nechat podat i na indickejch ambasádách. Vyřízení trvá nejmíň 1 měsíc a do žádosti se uvádějí stejný věci jako do žádosti o indický vízum (důvod návštěvy atd.). Permit stojí 50 USD / os/ 10 dnů

Kurz v listopadu 2008 byl okolo 1 USD / 51,09 INR ; 1 Kč / 2,56 INR

Obecně je problém vyměnit peníze. V turistickejch oblastech je směnáren dost, ale i ve velkým městě, který ale není turistama moc vyhledávaný (např. Allahabad), znamená výměna peněz akci na celý odpoledne. Je třeba na to myslet a vyměnit dost peněz, dokud to jde. Pokud se stane, že zůstanete bez rupií, nezbude vám nic jinýho, než zkoušet "lepší" obchody (zlatnictví, lékárny atd.), který jsou někdy ochotný měnit. Absolutně nejhorší a poslední variantou je výměna u některýho taxikáře. Jsou to svině; nám jeden nabízel kurz skoro o polovinu nižší, než byl oficiální.

Všechny ceny jsou uváděné v INR.

Nejrychlejší cesta po zemi vede přes Bulharsko, Turecko, Írán a Pákistán.

Z Lahore (PK) z městskýho autobusáku busem č. 4 na konečnou, odtud pak rikšou až na hranice PK/IN (my platili 100 PKR /2 os).

Vlaky - jsou nejrychlejším a nejpohodlnějším dopravním prostředkem na dlouhý vzdálenosti. Dělí se na několik typů - expresy, rychlíky a osobáky. Železniční síť je hodně hustá, vlakem se dá dojet - kromě měst v horskejch oblastech - skoro do každýho většího města.

Vagóny se dělí na několk tříd; my jezdili sleeperem (2. třída s lehátkem) a druhou třídou bez rezervace. Ta je trochu brutální - jsou to většinou dva vagóny na celej vlak, který jsou skoro pořád strašlivě narvaný. První hodinu po výjezdu z nádraží ve velkým městě není absolutně žádná možnost se pohnout; v uličce u záchodu, která je jen nepatrně větší než ulička ve vlaku u nás, nás stálo 30. Na druhý straně je tahle třída skoro zadarmo a jako cizince vás někdo za chvíli pustí sednout, příp. lehnout do zavazadlovýho prostoru. Na kratší vzdálenosti, resp. pokud nepojedete přes noc, je tahle třída určitě výhodnější a je to hlavně dost prdel. Pokud chcete jet sleeperem, je třeba si zařídit v dostatečným předstihu rezevaci. Ta jde udělat buď přímo na nádraží (cizinci mívají vlastní okýnko) nebo jsou v některých městech železniční kanceláře přímo v centru. Rezervace taky zařizujou cestovky a někdy i recepce v hotelu. Když neseženete rezervaci, je možný (určitě přes den, v noci nevíme) vlézt do sleeperu a když přijde průvodčí dokoupit si u něj "lehátko".

Během jízdy procházejí vagónem prodavači čaje, kafe, vody i různýho jídla. Pokud jedete sleeperem nebo vyšší třídou, můžete si třikrát denně objednat kompletní jídlo z jídelního vozu.

Autobusy - jezdí dvojího druhu: státní a soukromý, vypravovaný cestovkama. Státní busy jezdí většinou v rámci jednoho státu; do jinejch států sice taky jezdí, ale frekvence odjezdů je mnohem nižší. Pro mezistátní spoje a v případě že pospícháte, je lepší jet soukromým busem. Na rozdíl od státních busů, který jezdí častěji přes den, odjíždí soukromý busy většinou večer nebo odpoledne, takže jste na místě ráno. Vozovej park vypadá, že skoro pamatuje kolonizaci, ale nestalo se nám, že by něco nedojelo do místa určení. Státní busy vyjdou několikanásobně levněji, ale je to na úkor rychlosti a pohodlí. Při nákupu lístku na soukromej bus, obejděte (pokud to jde - někde jezdí jen jedna společnost) víc cestovek. Ceny se můžou dost znatelně lišit.

- jsou pomalejší a taky dražší než vlaky. (Během dne je třeba počítat s průměrnou rychlostí nižší než 40 km/hod., tzn. cca 100 km/3 hod. na rovině.) Na druhý straně je autobusová síť hodně hustá a busy jsou mnohem "operativnější" - státní busy odjíždí hned, jak se naplní a většinou něco jede chvíli potom, co přijdete na nádraží. (Výjimkou byl sever Západního Bengálska, kde bylo spojů docela málo.) Soukromejch busů většinou odjíždí víc, takže je skoro vždycky snazší narychlo sehnat lístek na delší vzdálenost na bus než na vlak (pokud teda chcete jet sleeperem). Soukromý busy navíc někdy spojujou i města, kam se vlakem jede složitě, takže to nakonec vyjde i rychleji.

Státní busy odjíždějí z autobusovejch nádraží (bus terminus nebo bus stand), kterejch může bejt v jednom městě víc. Lístky se v drtivý většině kupujou až u průvodčího v busu. Soukromý busy odjíždí buď přímo od cestovky, která je vypravuje, nebo je ve městě jedno nebo i víc míst, odkud soukromý busy pravidelně odjíždí.

Všechny státní busy s výjimkou třídy delux a superdelux jsou hrozně poblitý. Většinou jenom zvenku, ale někdy může bejt nablito i na sedačce u okna (většinou na houpačce), případně na zemi (když nejde otevřít okýnko). Blijou jenom ženský a děti, a to i ty starší, takže je dobrý sednout si někam, kde nejsou.

Motorikši a taxi - jsou výhodný během přesunů na delší vzdálenosti ve městech, kde nejezdí klasická hromadná doprava (menší, ale přesto rozlehlý města) nebo se nedá zjistit, jakej bus jede tam, kam potřebujete, příp. když pospícháte. Ve většině měst jezdí motorikš hodně a stačí mávnout nebo (a to je dost častý) sám rikšák nabízí odvoz. Motorikši jsou levnější než taxi, ale v některejch městech (např. Kolkata) asi nejezdí. Cenu je třeba dohodnout předem a pořádně smlouvat.

Cyklorikši - jsou ideálním dopravním prostředkem do měst na kratší vzdálenosti. Jsou dvojího typu: osobní a nákladní. Nevýhodou osobních je malej prostor, takže pokud jedete ve třech, je lepší jezdit nákladní s plošinou. Když máte batohy, ani to jinak nejde.

První cena, kterou motorikšové, cyklorikšové a hlavně taxikáři navrhujou, je minimálně dvojnásobná, spíš ještě vyšší. Odhadnout cenu jde ale dost těžko, když pořádně nevíte, kam jedete a jak je to daleko. Je dobrý zeptat se místních lidí, kolik platí oni. Za takovou cenu vás sice nejspíš nikdo nevezme, ale aspoň budete mít nějakou představu.

Sdílený taxi - setkali jsme se s nima jen v podhůří Himálaje, kde nejspíš doplňujou, příp. nahrazujou autobusovou dopravu. Bez výjimky to byly starší jeepy. Stejně jako při nákupu lístku na soukromej bus, je třeba obejít víc cestovek, příp. rovnou řidičů.

B - bus, V - vlak, L - loď, MR - motorikša, T - sdílený taxi (jeep), (S) - státní dopravní prostředek, (P) - přestup

V turistickejch oblastech a větších městech je možný vybírat ze tři různejch kuchyní: indický, čínský a kontinentální. Co se týče cen, je nejlevnější samozřejmě místní indická, čínská je o něco dražší (cca 2x) a nejdražší je kontinentální. My jsme, alespoň zpočátku, "klasickou" místní kuchyni moc dobře nesnášeli, takže jsme většinou jedli biriyani a pulao a chowmein. To jsme občas proložili nějakým "evropským" jídlem. K snídani jsme většinou dávali omelety v různejch variacích nebo občas sladký (jinak jídlo podávaný v jídelnách k snídani je dhal, sabzí atd.). Ceny v jídelnách jsou na jihu Indie nižší než na severu.

Indická kuchyně je sice nejlevnější , ale zato HODNĚ odlišná od naší a pravděpodobně dá každýmu pořádně zabrat, než si na ni zvykne. Až na ojedinělý výjimky všechno hodně pálí a má, alespoň zpočátku, stejnou chuť, tzn. masalovou, která přebije všechny ostatní chuti. Na druhý straně je indická kuchyně dost pestrá. Největší rozdíl je mezi kuchyní severoindickou a jihoindickou. Obecně se dá říct, že jídla na jihu jsou o dost pálivější a pro Středoevropana hůř stravitelný než jídla na severu, i když něco je na jihu taky dobrý. Vedle rozdílu mezi severo- a jihoindickou kuchyní se liší i kuchyně jednotlivejch států nebo oblastí. Na hodně místech na severu je ale možný sehnat jihoindický jídlo a naopak. Další věcí, která může ovlivnit jídelní lístek, je náboženská příslušnost majitele podniku. To je výhoda v některejch oblastech (Gudžarát, jih obecně), kde se někdy nedá sehnat čínský jídlo a vy zrovna nemůžete jíst místní variantu thali (menu lišící se složením podle států nebo oblastí). Pokud je majitelem muslim nebo křesťan, mívají v nabídce nějaký maso, nebo vůbec něco, co je aspoň trochu podobný našemu jídlu. Jídelny jsou většinou označený podle toho, co se v nich prodává - pure veg (nemají většinou ani vejce, jenom zeleninu), veg (vejce mívají) a non-veg.

Všudypřítomným a laciným jídlem je dhal (luštěninová kaše) nebo sabzí (vařený kousky zeleniny), kterýmu někdy říkají veg. Jako přílohu dostanete rýži nebo různý druhy placek (suchou - čapatí, pečenou na oleji - parotha nebo smaženou - roti). Výborný jsou čapatí nebo roti s rozpuštěným máslem. Speciální variantou, která se ale objevuje jen v severovýchodní Indii, je mughlai parotha (placka plněná vejcem, zeleninou - paprikama - a oříškama). Výborná; může ji jíst i ten, kdo má s indickou kuchyní jinak problémy. Jinou a asi ještě lepší variantou pro ty, co jim dhal apod. nechutná, jsou rolls nebo frankies (čapatí nebo parothy plněný vejcem, syrovou zeleninou nebo sýrem paneer). Podobný jídlo je i chicken tikka (kuřecí se zeleninou v čapatí). Jídla s paneerem (sýr konzistencí podobnej balkánskýmu, ale nesolenej) jsou většinou chutný a není třeba se jich bát, akorát někdy dost pálí. Paneer se buď jenom osmaží, což je ale poměrně suchý, nebo se s něčím kombinuje a přidává do různejch jídel. Vynikající je paneer tikka (paneer se zeleninou v oleji) a dobrý jsou i paneer mattar (paneer s hráškem v "guláši"), palak paneer (paneer v pálivý zelený omáčce) nebo paneer kofta (koule z paneeru v omáčce). Dobrý jsou různý varianty bramborovejch jídel v curry omáčce - např. potato tomato fry (brambory s rajským v curry omáčce). Na jihu i na severu je k dostání biriyani (něco jako rizoto nebo spíš plov), veg nebo s masem - kuřecím nebo skopovým. Kuřecí nebo skopový biriyani, který nabízeli na jihu, je vlastně rýže s kusem masa a v případě kuřecího i několika vařenýma vejcema s pálivou omáčkou. Většinou na severu je v nabídce pulao (podobný biriyani). Lehčí jídla jsou různý plněný placky, jako např. aloo parotha (plněná bramborama) nebo paneer parotha (plněná paneerem) nebo různý plněný a smažený věci - samosa (taštičky plněný zeleninou), pakora (smažený kousky zeleniny v těstíčku). Na severu poblíž Himálaje všude nabízí momo (taštičky - vařený nebo smažený - plněný zeleninou nebo masem). Na jihu se jí např. obrovský placky dosa, který jsou i sami o sobě dobrý. Servírujou se s různýma druhama omáček, klasika je asi masala dosa. Další častý jídlo jsou na jihu idly (rýžový knedlíčky) s různýma omáčkama. Tady jsme jedli většinou biriyani nebo chowmein, protože nám místní thali nedělalo dobře, takže se k pokrmům na jihu moc vyjadřovat nemůžeme.

Úplně jiná a vynikající je kuchyně v Goa, kde se jí hodně ryby a jiný mořský živočichové. Jídlo je dost podobný evropskýmu.

Čínský jídlo je celkem dobře stravitelný, i když výběr je většinou omezenej na chowmein (smažený nudle většinou veg, někde mají i s paneerem) a různý druhy smažený rýže, která je ale dost suchá.

Kontinentální kuchyně je nejdražší, někdy až několikanásobně dražší než indický nebo čínský jídla. Dostupná je skoro výhradně v nejprofláklejších turistickejch destinacích (Jaisalmer, Hampi, Darjeeling). Nabídka zahrnuje např. pizzu, která se dál celkem jíst, nebo lasagne, špagety apod.

Příprava jídel, stejně jako všechny ostatní úkony spojený s jídlem nebo pitím počínaje objednávkou, trvá většinou hodně dlouho, někdy třeba i hodinu. Pokud se potřebujete najíst rychle, volte nějaký jídlo, který už mají v jídelně hotový, což je ale většinou dhal nebo sabzí.

Sladkosti a zákusky jsou většinou strašně sladký a nedá se jich sníst moc najednou. Docela chutný jsou na jihu zákusky z listovýho těsta plněný strouhaným kokosem s kouskama želé.

Ovoce je všude spousta, leckterý druhy jsme vůbec nedokázali identifikovat. Někdy chtějí prodavači dost šílený částky, takže jsme ho zas až tolik nekupovali.

Extrémně levný a vynikající jsou tady oplatky. Je jich poměrně hodně druhů, ale nejlepší asi jsou Good Day (s kešu, čokoládou nebo pistáciema). "Suchý" oplatky jsou většinou lepší než plněný.

Vedle čaje, kterej se pije výhradně s mlíkem a někdy i s masalou a chili, jsou k dostání různý druhy limonád, místní (Limca, Thumps Up) i světový. Vynikající a licinej je mangovej džus (Maaza, Slice) a čerstvá fresh lime soda. Hodně dobrý je taky lassi, něco jako jogurtovej nápoj.

Všechno jídlo v obchodech, pití i cigarety mají na obalu uvedenou MRP - maximum retail price.

Příklady cen za osobu, případně balení (listopad 2008 - únor 2009)

Názvy jídel jsme nechávali ve znění, pod kterým jsou nabízený.

Někdy (hlavně na jihu a na východě) se hotelu s ubytováním říká lodge (jako hotel se naopak označujou jídelny); někdy je to ale normálně. Levnej hotel nebo lodge je v každým, i malým městě. Pokud je to aspoň trochu větší město, je jich tam víc. V turistickejch oblastech (Hampi, Dillí, Madurai) je hotelů spousta a je třeba jich projít víc a smlouvat. Obecně se dá říct, že se bydlení (hlavně levný) shání mnohem snáz a líp ráno a dopoledne než odpoledne a večer, kdy už jsou levný hotely plný.

Výpadky proudu jsou hodně častý, většinou vypadne elektrika na několik hodin v celý čtvrti. Některý hotely mají agregáty, ale to asi jenom ty drahý. V hotelích, kde jsme spali my, tzn. v těch nejlevnějších, měli agregát jenom pro světla na chodbě. Při výpadku elektriky si nechte přinést na pokoj svíčky; někdy už jsou ale připravený v pokoji.

Skoro v celý Indii, až na Pandžáb a některý hotely v himálajskejch státech, je v hotelích jen studená voda, resp. voda z cisteren na střeše, takže spíš vlažná. Většinou to nevadí, protože venku je strašný vedro. Pokud ale chcete teplou, měla by ji přinést obsluha hotelu, nebo je na patře sud, kde se teplá voda průběžně ohřívá.

Během zimních měsíců je někdy v horách docela chladno, ale v hotelech byly vždycky postačující deky, příp. je na požádání dotáhla obsluha. Na jihu je naopak vedro takový, že je nezbytný mít na pokoji aspoň ventilátor. Ten je ale všude samozřejmostí a naprosto postačujou; utrácet za klimatizovanej pokoj je zbytečný.

Levný hotely bývají kolem vlakovejch a autobusovejch nádraží; problém je, že někdy neberou cizince nebo jsou dost často narvaný domorodcema. Obzlášť se to týká období, kdy je ve městě nejakej náboženskej svátek a sjíždí se sem mraky poutníků. Různý svátky a oslavy jsou v Indii prakticky pořád.

Alkohol se prodává ve zvláštních obchodech - Wine Shopech; někde mají v jedný prodejně pivo i tvrdej, ale někde (Uttarpradéš) jsou zvlášť obchody s pivem a zvlášť s tvrdým. Jeden den v týdnu je "suchej" a wine shopy mají zavřeno. Ceny jsou srovnatelný, ale spíš nižší než u nás, tzn. že chlast je v Indii obecně relativně hodně drahej. Ceny se liší stát od státu. Nejlepší indický pivo je Kingfisher lager. V některých státech je prohibice nebo se aspoň nesmí pít na ulici.

Pivo - Kingfisher, Black Label (650 ml) / 35 INR (Dillí)

Vodka - Smirnoff (375 ml) / 290 INR ; Volga (2,5 dcl) / 49 INR (ZB)

V některých oblastech nebo státech (Diu, Goa) je naopak alkohol k dostání všude, a to v některejch případech dost lacině. V Goa pálí vlastní kořalku, my si dávali kešu feni (panák 0,06 cl / 15-20 INR) a vyrábí i místní druh portskýho vína (sklenice 1 dcl / 40-50 INR; láhev 0,7 l / 150-180 INR). Na plážích i v letoviscích poblíž moře je spousta hospod - pivo (Kingfisher 650 ml) stojí v hospodě 60-80 INR, v obchodě 45 INR.

Cigarety jsou celkem dobrý, ale ne úplně levný. My jsme většinou kouřili Gold Flake (40 INR/10 ks ; 27-28 INR/10 ks - kratší cigarety).

Lacinou variantou pokouření jsou beedi, malinký cigarety se speciální chutí, který ale moc nehoří. Cena max. 10 INR/balení.

V Indii je zakázáno kouřit na veřejných prostranstvích. Pokuta 200 INR. Přesto lidi venku kouří a asi to nikdo neřeší.

Hulení se sehnat dá, někde snadněji (v tustickejch oblastech kromě Goa), někde hůř. Ceny jsou o něco nižší než u nás, ale kvalita většinou zdaleka ne tak vysoká. Místní většinou nepočítají na gramy, ale na tola (= cca 10-11 g).

V některých městech (Jaisalmer /RJ/, Varanasí /UP/) jsou Bhang, resp. Government Shopy, kde se prodává legálně pečivo z ganji nebo čokoláda z opia. Samozřejmě že mají i kouření.

Při nákupu čarasu je třeba dát bacha na to, že je hulení někdy, většinou při nákupu na ulici, říznutý směsí do vonnejch tyčinek. Poznat to ale skoro nejde.

Zdraví

Vzhledem k odlišnosti indický kuchyně a místním "hygienickým" normám jsme měli všichni alespoň jednu pořádnou sračku, kdy jsme nemohli ani chodit, jak nám bylo blbě. Menší sračky přicházely a odcházely průběžně během celýho výletu. Vodu jsme pili jenom balenou a zuby jsme si taky radši čistili v balený.

Tablety proti sračce indický provenience: Cipro (antibiotika) a Lomofen. K nákupu není třeba recept od doktora.

Toaletní papír 10-50 INR

Holič 10 INR

Severní Indie

Jižní Indie

PDF mapa Indie